Dekorační látky, které proměňují interiér v živý prostor plný barev, vzorů a příběhů. Štěpán Hubík patří mezi ty, kteří dokážou vracet do českých domovů textilie s charakterem – od květinových motivů inspirovaných historií až po látky, které dnes zdobí i interiéry zámků a památkových objektů. V rozhovoru pro What News mluví o své vášni pro textilie, o práci s historickými interiéry i o tom, proč by se Češi podle něj neměli bát větší barevnosti ve svých domovech.
Kde se zrodila vaše láska k interiérovým textiliím a dekoracím?
Od dětství jsem vyrůstal v prostředí, kde byl vždy prostor k přetváření interiéru a takzvané „šoupání nábytkem“ bylo na denním pořádku. Už od dospívání jsem si proto začal „hrát“ s úpravami prostoru a neustále vymýšlel nové dekorace do domu, kde žiji. Postupně jsem do těchto změn zapojil i textilie, vesměs na vytvoření nových závěsů, přehozů a jednoduchých doplňků. Měl jsem velké štěstí na velmi tolerantní rodiče, kteří mne v mých prvních pokusech doma nijak neomezovali.
Jak se vaše cesta od zájmu o látky proměnila v profesní dráhu? Nastal tam nějaký konkrétní moment zlomu?
Samotný zlom v mém zájmu o dekorační a čalounické látky nastal ve chvíli, kdy jsem potřeboval nově „obléci“ starožitná křesla do svého interiéru a začal hledat specifické a vhodné látky. První pokusy dopadly dobře a postupně se na mě začali obracet přátelé s prosbou o doporučení textilií pro jejich vlastní interiéry. Tehdy jsem si uvědomil, že právě tohle je práce, která mě bude skutečně bavit, a svůj koníček jsem tak proměnil v profesi. Velkou zásluhu na startu mého podnikání měly sociální sítě. Právě díky fotografiím látek a předešlých realizací mě oslovila paní Petra Sternbergová ze zámku Jemniště a rozmanité látky tak našly své místo ve svatebních salonech i interiérech tohoto krásného zámku. Díky těmto snímkům se poté začali ozývat další klienti.
Říkáte, že si „rád hrajete s dekoračními látkami“. Jak se tato hravost promítá ve vaší práci?
Mám rád rozmanitost, kterou jednotlivé druhy textilií nabízí. Nejsem velkým nadšencem takzvané uniformity v interiéru, a tak se snažím kombinovat různé materiály, jejich vzory i barvy, aby prostor působil „zabydleně“, příjemně a zároveň rozmanitě.
Když vybíráte látky, které v českých domácnostech nebývají úplně běžné, co vás při výběru nejvíc ovlivňuje?
Výraznost vzorů a barev. Osobně miluji květinové motivy – tištěné i tkané obrazy s florálním dekorem, s ptáčky nebo motýlky. Blízké jsou mi také dobové vzory na látkách. Jak s oblibou říkám, vše krásné zde již jednou bylo a právě historické motivy nabízejí ohromnou škálu možností k výběru.
S jakými materiály osobně nejraději pracujete – a proč právě s nimi?
Vzhledem k mé zálibě v květinových dezénech se nejraději věnuji klasickým tiskům na bavlněných materiálech. Díky dostupnosti výroby těchto látek je zde opravdu velký prostor pro výběr – doslova tisíců motivů, které různé textilní společnosti nabízejí. Pokud klient požaduje dát nový „kabát“ křeslu či sofě, jednoznačně volím čalounické látky s tkaným motivem.
Máte nějaký typ vzoru nebo barevnou kombinaci, ke které se dlouhodobě vracíte?
Nebude to konkrétní barevná kombinace, tu vždy volím po konzultaci s klientem dle jeho požadavků a charakteru interiéru. Vzhledem k mému profesnímu nadšení pro florální motivy ale jednoznačně vítězí vzory květů a rostlin, často vsazených do historizujícího aranžmá dané látky.
Jaký je váš vztah k tradici a řemeslu v kontrastu s moderním designem? Je pro vás důležité, aby se tradice prolínala s novými trendy?
Osobně nejsem velkým nadšencem současného moderního interiéru, jsem zkrátka „staromilec“. Přesto je pro mě moderní interiér vždy příjemnou výzvou a po konzultaci s klientem se snažím i do takového prostoru vnést trochu střídmé originality v podobě motivů, se kterými tak rád pracuji.
Vaše textilie byly použity i v prestižních historických objektech jako zámky a státní památky. Jak se liší práce s látkami pro takový prostor oproti běžnému interiéru?
Vskutku velice si vážím dlouhodobé spolupráce se správci historických objektů v péči Národního památkového ústavu. Je to přece jen ta nejlepší „půda“ pro typ látek, ke kterým mám citově nejblíže. Má práce zde spočívá především ve výběru a předložení vhodných typů tkanin a jejich vzorů, které klient požaduje. U těchto objektů a památek je nutné striktně dodržet původní dobový motiv i druh textilie a hlavní slovo má vždy zadavatel zakázky, na rozdíl od běžného klienta, kde do procesu výběru mohu aktivně vstupovat. Přesto mám tuto práci nejraději.
Co je při práci s historickým interiérem největší výzvou?
Pokud mluvíme o historickém interiéru soukromého majitele, největší výzvou je jednoznačně rozmanitost samotného prostoru. Je vždy velkým potěšením hledat pro takovou místnost novou látku, která ve výsledném celku interiér vyzdvihne, třeba díky originálním závěsům nebo přehozům.
Jak dnes vnímáte české domácnosti z pohledu textilií? Jsme spíš opatrní, nebo se učíme být odvážnější?
Velice bych si přál, aby více českých domácností bylo odvážnějších ve výběru textilních dekorací a neohlíželo se tolik na kopírování současného minimalistického a střídmého trendu. Není třeba svůj byt či dům hned zahltit pestrými vzory, ale trochu více barevnosti by podle mého pohledu neuškodilo. I jednobarevná pastelová látka dokáže zútulnit celý prostor.
Co je podle vás nejčastější chyba při výběru závěsů nebo potahových látek?
Patrně ta představa zákazníka, že textilie, kterou viděl v jiném interiéru, bude vhodná i pro ten jeho. Každý prostor je čistě individuální a proto je vždy nejlepší varianta vyzkoušet i několik barevných kompozic látek na závěsy a čalounění a řídit se svou intuicí. Pokud si nevíme rady, zkusit oslovit profesionála, který ho pomůže navést a zákazník tak bude z výsledku plně spokojen.
Přichází k vám zákazníci s jasnou představou, nebo je spíš vedete?
V mnoha případech mají klienti svou vlastní vizi, ale právě díky originálním motivům, se kterými tak rád pracuji, bývá výsledný výběr často úplně jiný. Nikdy se nesnažím zákazníka „vtlačit“ do kompozice, ať už barevné nebo materiálové, která by mu byla nepříjemná.
Jak podle vás budou vypadat interiérové textilie v příštích letech? Čeká nás návrat ke zdobnosti, nebo naopak větší minimalismus?
Do budoucnosti nikdo nevidí, a tak lze těžko soudit. Já osobně bych si ale přál, aby textilie z našich domovů nevymizely a nadále vždy vystihovaly individualitu každého majitele.
