Zavřít
Zavřít

Žádné produkty v košíku.

Patrik a Petra Eliášovi: Protiklady v harmonii

Patrik a Petra Eliášovi: Protiklady v harmonii

Petra a Patrik, vystudovaná diplomatka a hokejista. Ona, částečná introvertka, která si musela cestu ke sportu sama docela obtížně hledat, zato v knihovně nebo divadle je jako doma, on, který odmalička žije na stadionu a v partě. A aby těch protikladů nebylo málo, loni se vrátili i se dvěma dcerami ze Spojených států, kde Patrik dvaadvacet let hrál hokej. Ale pořád Ameriku považují za své doma… Mají tedy dnes dva domovy, a i mezi nimi jsou velké rozdíly. 

Už druhým rokem žijete znovu v Česku. Proč jste se z USA vrátili? Starší dcera už tam chodila do školy.

Patrik: Moje aktivní kariéra v týmu New Jersey Devils skončila. Docela jsme to řešili, ale já cítil, že by bylo dobré vrátit se na chvíli domů a zkusit, jestli se nám tu bude žít dobře. Když jste někde dvaadvacet let, trochu se vám změní přemýšlení o některých věcech. Vrátili jsme se taky kvůli rodičům, jsou už starší, chceme jim být nablízku a víc je navštěvovat. 

Petra: Bylo to těžké rozhodování. Jsme s Patrikem patnáct let a od té doby je pro mě otázka domova lehce schizofrenní. Na začátku se mi strašně nechtělo odsud a teď zase odcházet z Ameriky. Hrozně dlouho jsem si na tuhle zemi zvykala, a když už jsem si zvykla a byla tam doma, Patrik pocítil touhu vrátit se. Pro mě je to složitější než pro něj, déle mi trvá vyrovnat se se změnami. A tak jsme vymysleli kompromis. Řekli jsme si, že to nebudeme hrotit, že se nestěhujeme navždy, a dali jsme si zkušební období. Bereme to tak, že je vlastně štěstí mít dva domovy. Do Ameriky třikrát čtyřikrát ročně jezdíme, máme tam bydlení, známé.

Tuším, že co se týče kroužků dětí, moc ve shodě asi nejste.

Petra: Tohle téma raději neotvírejte.

Patrik: Odpovědí je náš smích.

Umím si představit, že tatínek sportovec chce, aby se i dcery hýbaly.

Petra: Otevřela jste Pandořinu skříňku. Lehce se směju, že manžel je v pubertě, ale nemyslím to zle, ani hormonálně. Když muž ve dvaačtyřiceti skončí v práci, otevírá se před ním jiný život. Začne takové to, teď si můžu jet, kam chci, vyzkoušet ve sportu tohle a tohle. Jako skvělý táta, který naše dcery miluje a věnuje se jim, a chce sportovní vyžití naplno dopřát i holkám. Občas do extrému, a to tak, že jakýkoli sport dělají, neustále jim do toho mluví a nebo je zahltí. Chci, aby ubral, neboť myslím, že je má sport především bavit. Cítím to tak, že po škole stačí jít na fotbal, není potřeba pak ještě lézt na stěnu nebo skákat na trampolíně. Pak už není čas na nic, ani na to, co baví mě, třeba jít na výstavu, číst knížky, nebo nedělat jen tak nic. Když jsme o víkendu doma a jen si hrajeme nebo čteme, Patrik to bere jako trochu promarněný čas.

Vidím, že jste v něčem s Patrikem opravdu protiklady.

Patrik: Trošičku.

Petra: Bavila jsem se o tom s kamarádkou psycholožkou v Americe. Prý je to tím, že do naší výchovy začínáme aplikovat vzory z dětství. Já vyrůstala v rodině, která nikoho nepotřebovala, maminka byla učitelka, takže celé prázdniny strávila s námi, a nám to vyhovovalo. Patrik byl naopak extrémně aktivní, zvyklý žít mimo domov v partě. Dokážeme být ve spoustě věcí hodně podobní, ale v něčem naopak úplně jiní. Ale tak vzniká harmonie, zapadáme do sebe, důležité je, že jsme schopní se dohodnout. Milujeme naše děti, jsou pro nás to nejdůležitější, chceme s nimi trávit čas a být dobrými rodiči. Na tom pořád pracujeme. Je to celé o ústupkách, ale občas zkrátka narážíme. Asi jako všichni.

Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle WHAT, které je právě na stáncích. 

Napsat komentář

Zavřít