Domů LOVE PLANET Klára Spilková: Důležité je si připustit, že máme problém

Klára Spilková: Důležité je si připustit, že máme problém

Známá profesionální golfistka Klára Spilková letos musela kvůli přetrvávající únavě a vyčerpanosti po náročných měsících v USA strávit nějakou dobu v klidu bez námahy. A tak jsme si s ní popovídali o životě,  udržitelnosti (nejen) v golfu nebo o vztahu jednotlivých generací a národností k životnímu prostředí. 

Procestovala jste kus světa, takže máte možnost srovnávat jednotlivé přístupy k prostředí a udržitelnosti. Promítá se nějak do chování diváků či pořadatelů golfových turnajů? 

Většinou už máme na hřišti všechno připraveno od A až do Z. Standard je dost podobný, ale například v Americe pořád dostáváme plastové kelímky i PET láhve… Už jsem na to mockrát myslela. Nosím si sice vlastní láhev s pitím, ale na hřišti to prostě nejde, musíte si vzít, co vám dají.

A nikdy to neměli nějak chytře zvládnuto?

Na některých hřištích už jsou k dispozici třeba pítka. To je určitě ekologičtější. Ale bude se to muset řešit obecně, to je nevyhnutelné. Teď v Americe už jsem viděla rozdíly: na severu plasty více omezují na veřejných místech, v restauracích apod. Ale pořád na turnajích dostáváme třeba plastový příbor – tak jsem si pořídila cestovní a stále ho nosím v kabelce s sebou.

Takže vy osobně vnímáte, že je potřeba s tím něco dělat?

Já jsem vůči tomu asi trochu víc citlivá. Ale samozřejmě si uvědomuji, že jsem v této oblasti taky někdy líná. Ono tam, kde před touto problematikou obecně zavírají oči, to člověka časem pohltí. V Americe třeba vůbec neřeší plastové tašky, ve většině obchodů do nich dostanete každý nákup. Nemůžu samozřejmě říct, že je to takto všude, ale ve větších městech to lidé víceméně házejí za hlavu.

Foto: David Markovič

Vidíte ze svého pohledu generační rozdíly v přístupu k udržitelnosti? 

Mladá generace to podle mě vnímá víc třeba díky sociálním sítím, které unesou i videa, která by jinde být nemohla. Jinak žádné velké generační rozdíly nevidím. Často sleduji National Geographic, znám fotografy, polárníky a někdy jsem z toho smutná, ale vrací mě to na zem. K pochopení, že tady nejsme na planetě sami, že jsme součástí hrozně bohaté přírody a není dobré se nadřazovat nad žádný druh, jsme jen součástí celku. Podle mě je nejdůležitější to vidět a připustit si, že máme problém. Taky nedělám úplně všechno, co bych mohla. Nenosím si třeba látkový pytlík, když jdu koupit zeleninu. Ale aspoň si každý kupovaný druh nedávám do vlastního sáčku – prostě mi stačí jeden na všechno – a pak ho doma ještě k něčemu využiji. Zkrátka začít aspoň malou změnou.

A spatřujete nějaké odlišnosti u nás a v zahraničí?

Můžu srovnávat hlavně s USA. A v tomto případě jsme na tom u nás mnohem lépe. Američanům chybí to konzumní uvědomění, že stačí jedno tričko nebo že nemusíme kupovat a pak vyhazovat tolik jídla… Ale myslím, že ta změna se už děje, což je fajn. A mám ještě jednu zkušenost. Byla jsem tak před pěti lety – to jsem to ještě tak moc nevnímala – v Amsterodamu a chtěla jsem po skončení pobytu v hotelu vytisknout na recepci kopii účtenky. A to jsem tedy toho pracovníka doslova rozhořčila, že po něm chci takové plýtvání. Když nad tím dnes přemýšlím, tak to byl možná ten první impuls, kdy mi došlo, že s naším konzumním způsobem života něco není dobře.

Dokážete si představit, že byste jezdila elektroautem už teď, když na to není infrastruktura připravená, aby to bylo stejně komfortní, jako jsou jízdy běžným autem se spalovacím motorem?

Upřímně, představit si to nedokážu, ale dokud člověk něco nezkusí, tak neví. My lidé jsme oproti jiným živočichům hrozně přizpůsobiví měnícímu se prostředí. Ale už dnes jde i bez infrastruktury přemýšlet ekologicky a taky ekonomicky: třeba když chcete do centra, nemusíte jet pokaždé autem, existuje tramvaj, metro, kolo… 

Foto: David Markovič

Golf je sport, který patří k těm nejvíce otevřeným přírodě, krajině. Hrálo to někdy roli ve vašem rozhodnutí u tohoto sportu zůstat? Pociťujete například větší svobodu a volnost než při halových sportech? 

Přiznávám, že jak vás vtáhne soutěž, to soustředění, tak člověk nemá moc možnost to vnímat. Takže když si chci užít přírodu, vyrazím do lesa. Krajinu kolem resortu vnímám spíš esteticky – když například hrajeme na krásném hřišti, jako třeba naposledy v Seattlu. To nejde nevšimnout si. Ale jak to člověk jede už poněkolikáté, tak už to přestává vnímat. Potom je pro mě větší relax jít se prostě projít nebo si zaběhat. Ovšem musím jít sama…

Jak moc by bylo pro vás bylo těžké, kdybyste musela z nějakého důvodu náhle změnit sport? Byl by volbou opět nějaký individuální? 

postrádám. A současně bych chtěla pracovat s lidmi. Golf je pořád jen o tobě, rozhoduješ se sama za sebe. A musíte se spolehnout na intuici. Pro mě bylo vždycky těžké řídit se instinktem, to se právě teď učím. Takže z tohoto hlediska by mě docela zajímalo, jak to chodí v nějakém týmu a jak bych v něm fungovala já. A nemuselo by to být ani ve sportu. Mám ráda focení, když jsem přítomná v tom okamžiku. To mi občas chybí.

Co? To tvoření, nebo to užívání si přítomného okamžiku?

Řekla bych užívat si přítomnost přes to tvoření… (smích) I když bych si vlastně chtěla užívat přítomnost přes cokoli. 

A máte nějakou takovou chvilku jen pro sebe?

Právě třeba když jdu do toho lesa, to člověk zpomalí… Letos jsem žila až tak hekticky, že jsem neměla čas na nic jiného než na sport nebo na spánek. V Sarasotě jsem se snažila si aspoň trochu udělat volno, chodila jsem na pláž nebo na jógu, ale pořád jsem byla ve stresu, že za týden je další turnaj… 

Naladit se v klidu a přírodě jde samo, ale v náročném období, kdy plníme nějaký úkol, v práci, sportu nebo životě, to už jde hůř. Máte nějakou fintu, jak přijít blíž sama k sobě?

Mám to hodně spojeno právě přes tu zemi, cítím uzemnění. Je to takové to uvědomění si, že tu jsem, tady na planetě. A pak stačí nádech a výdech a hned je mi líp. A co se týče sportu… Vždycky jsem si hodně vyčítala, když jsem něco kazila. Teď, jak si procházím některými zkouškami, jak to ze sebe dostávám, ten vztek a smutek, umím se vrátit trochu víc k sobě, tak se to nějak děje. Vlastně ani nad tím moc nepřemýšlím, jen chodím po hřišti a jsem na sebe zkrátka hodnější. Tak, jak jsem si to přála. Mně se často moje přání splní, i když někdy to bývá takovou kostrbatou cestou…

Máte nějaký fígl, jak se srovnat, když se nedaří? 

Právě to uzemnění na mě dobře působí. To vědomí, že mám co jíst, kde spát, mám k dispozici krásné auto a ve 24 letech jsem procestovala půl zeměkoule… S tím souvisí i to, že můžu vidět, jak žijí lidé jinde ve světě a že ne každý má takové štěstí jako já. Vědět, že mám dost, nechtít pořád jen víc. Být vděčná za to, co je a co mám.

Zmínila jste krásné auto. Co vlastně vy a Volvo po tolika letech?

Stále je to srdeční záležitost. Za těch devět let, co s Volvem spolupracuji (je to vlastně celou moji profesionální kariéru), jsem vystřídala už několik modelů. Nejdřív pro mě byly – kromě vzhledu samozřejmě – primární super komfort a bezpečnost. Postupem času ale začínám víc vnímat i další stránky: že Volvo skutečně usiluje o udržitelnost a že jde cestou společenské odpovědnosti. V tom vidím specifickou kvalitu a typický duch této značky. Ten přesah, který mě přitahuje.

A ty zkoušky, o kterých jste mluvila?

Teď zlobí trochu zdraví, delší dobu se cítím unavená, zpomaluje mě to na hřišti… Ale já jsem si vždycky přála hrát golf a být šťastná, a to se mi teď, myslím, děje a já jsem za to vděčná. Z mého pohledu se mi letos moc nedařilo, neudělala jsem moc cutů, což je pro mě hodně těžké, ale i to mě učí se z toho hned sebrat a uvědomit si to. Dřív jsem se z toho dostávala třeba týden, teď se z toho do rána vyspím a je mi fajn.

A co zbytek léta? Měla jste nebo budete mít čas alespoň na chvíli vypnout?

Letos jsem se dostala na LPGA tour, tak jsem od ledna nepřetržitě cestovala a hrála turnaje a k tomu stěhování do USA… Takže teď si užívám léto v Česku. Bohužel jsem kvůli zdravotnímu stavu byla nakonec nucena protáhnout svoje volno déle, než jsem plánovala. Za pár týdnů bych se už ale chtěla vrátit zpátky do Ameriky a pokračovat v turnajích. Ještě strávím pár dnů dovolené v Itálii a po návratu, než se vydám zase přes oceán, mě hned čekají další tréninky.

- Reklama -

Stella McCartney předvedla novou kolekci opět v duchu udržitelnosti

Britská návrhářka Stella McCartney je průkopnicí v oboru udržitelní módy. Není tak divu, že na Fashion Weeku...

Deset profi rad, jak přelstít vlastní mozek

Určitě si o mně myslí, že ji nemám ráda. Ten pohovor se mi nepovede, cítím to v kostech. Nikdy...

Útěk po Česku: Odpočívejte u mlýnského kola nebo v dubovém pokoji

Potřebujete na pár dní zmizet, ale nevíte kam? Představujeme několik míst, na kterých zapomenete na každodenní stres...