Domů INTERVIEWS Jitka Čvančarová: Narozená pro spravedlnost

Jitka Čvančarová: Narozená pro spravedlnost

Pojďme si povídat o strachu, smutku a smrti, navrhla jsem herečce Jitce Čvančarové opatrně a trochu se bála, že mě s tím pošle do háje. Kývla souhlasně hlavou a z rozhovoru pak vyplynulo, že to jsou pro ni důležitá témata. Nejen proto, že právě přichází do kin film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, kde hraje a který je právě o takových věcech, ale zároveň taky o naději a smíření, které to špatné v životě doprovázejí. 

Kdy jste poprvé měla strach a napadlo vás, ano takhle vypadá bát se? 

Když jsem byla malá, trpěla jsem jen strachem o své blízké. To byl asi jediný strach, který mě popadal. Jsem spíš typ, který se stará o druhé a sebe dává na poslední místo. Teď se to snažím odnaučovat, abych se taky dostala sama k sobě. Táta byl jediný, o kterého jsem se nikdy nebála, a přesto odešel brzy, tragickou smrtí, zabil ho elektrický proud. Jsem sirotek, rodiče už nemám, maminka zemřela před dvěma lety, taky brzy…  Vím, že strachy není dobré si připouštět, ale pracovat s nimi, stejně jako s negativními myšlenkami. Pokud je máte a nesnažíte se jich zbavit, zbytečně jim dáváte energii.

Jedna moudrá žena mi dokonce říkala, že když se něčeho bojím a intenzivně na to myslím, můžu to zhmotnit. Vím, že někomu se to může zdát trochu přitažené za vlasy.  

Energie a vyslaná myšlenka má obrovskou sílu. Často ani nedomyslíme jak velkou, když takové strachy a myšlenky posíláme do světa. Strach může být dobrý v obezřetnosti, chrání na životě jako pud sebezáchovy, ale neměl by přerůst přes hlavu a pohltit úsudek. Lidé, kteří se bojí, jsou pak náchylní k rychlým soudům v souvislosti s druhými. Strach by měl činit lidi bdělými, ne je blokovat v poznávání neznámého tak, že všechno, co neznají, rovnou odsoudí.

Jak se vlastně zbavit svých strachů? Osobně si myslím, že všechny změny se dějí zespoda, nikoli nějak hromadně ze shora. 

Ano, od jednotlivce, začít musí každý sám u sebe. Nejde čekat na změnu odněkud shůry, vlastně hlavně bychom vůbec neměli na nic čekat… Nezamrznout osobnostně, rozvíjet se, tvořit, přemýšlet, poznávat jiné kultury…S každým poznáním pak můžeme měnit sami sebe a obohacovat své okolí. Jde to pomalu, trvá to dlouho, ale je to možné. Myslím, že se člověk může změnit klidně v sedmdesáti, nesouhlasím s tím, že to nejde. Jen je potřeba být na cestě ke změně stabilní, neuhnout. Proste je nutné ctít zásady a trvat na nich, neobcházet je. Mnoho lidí, i z řad mých známych, když přijde na to lámání chleba, uhne. Pro rodinu, pro kariéru… Banalizují se záměrně závazné skutky, aby si je lidé sami před sebou dokázali obhájit. Člověk by měl pracovat na tom, aby měl v životě dobré, narovnané vztahy, aby mohl na konci života odejít smířen a milován. Jeden vojenský kaplan, kterému mnoho lidí umřelo v náručí, říkal, že strašně moc z nich odchází nesmířených, mají pocity, že někomu něco dluží nebo že život dluží jim. Je jen malé procento lidí, kteří odchází smíření.

I děti jsou spojené s tématem strachu. Nejen ve smyslu, zda je dobře vychováme, ale prostě se o ně bojíme. 

To je asi přirozené pro všechny normální rodiče, kteří miluji své děti. Dříve jsem neměla tak silný pud sebezáchovy jako teď. Byla jsem ochotná skočit mezi žraloky a plavat s nimi. 

To jste opravdu udělala?

No ano, bylo jich šestnáct a já byla nadšená. Krmila jsem je. Místní si byli jisti, že mi neublíží, a já jim věřila. Měli tak kolem dvou metrů, jen jeden měl metry tři, ten ovšem budil o dost větší respekt. Proč to říkám, protože dnes už bych to asi tak snadno neudělala. Mám odpovědnost za své děti a tím pádem za svoje zdraví a svůj život, abych tu pro ně byla do té doby, co mě budou potřebovat. Ale ani s tímhle strachem se to nesmí přehnat, měl by dostat uzdu, ne mu nechat, ať si s námi dělá, co chce. 

Celý rozhovor s Jitkou Čvančarovou si můžete přečíst v aktuálním čísle WHAT, které je právě na stáncích. 

- Reklama -

Sjednotitelka Emma Smetana

Svou dceru pojmenovala Lennon, pořádala charitativní bazar, vystudovala dvě vysoké školy a říká o sobě, že vyrostla v bublině, která by nikdy...

Jihotyrolské dožínky: Odskočte si na barevné slavnosti sklizně, kaštanů a vína

Víte, jak se v Jižním Tyrolsku slaví dožínky? Od českých oslav konce sklizně nás ve srovnání s...

Jitka Čvančarová: Narozená pro spravedlnost

Pojďme si povídat o strachu, smutku a smrti, navrhla jsem herečce Jitce Čvančarové opatrně a trochu se bála, že mě s tím...

Adéla vzorců zbavená

Je tak vtipná a pohotová, že by mohla být pro své hosty v talk show Trochu inak,...