Domů INTERVIEWS Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá

Matěj Dereck Hard je určitě jednou z nejzajímavějších postav na tuzemské fotografické scéně. Publikuje knihy, ve svých sériích znázorňuje různé typy sebevražd nebo alkoholiků a v jeho pravidelné rubrice Livi’n, se kterou zabodoval i na Czech Press Photo, mapuje bydlení předních pražských umělců, hudebníků, sportovců a dalších zajímavých lidí urban scény. Nám prozradil, jaké to je „lézt” lidem do soukromí i proč to dneska nemají fotografové vůbec jednoduché.  

Jaký by podle vás měl být fotograf, aby měl v dnešní době úspěch?

Myslím, že by měl mít hlavně originální nápady a pak dravost, vytrvalost. Myslím, že v dnešní době je fotografů totiž strašně moc a ta záplava fotek je fakt obrovská. Takže ti správní lidé, ke kterým by se vaše tvorba měla dostat, ji vlastně ani moc nevnímají, což je důsledek instagramové doby. S fotografií totiž strávíte tři vteřiny a přejdete na další. Navíc tohle povolání rozhodně není tak jednoduché, jak si všichni myslí. Dneska už je totiž hrozně těžké přijít s něčím novým. Je to sice smutné, ale přijde mi, že čistě jenom fotka už nikoho nezajímá.  

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Matěj Ruppert. Foto: Matěj Dereck Hard (Red Bull) 

A cítíte na sobě často tíhu z toho, jestli vaše dílo veřejnost dostatečně zaujme, překvapí nebo šokuje?  

Na mě spíš občas padá tíha z toho, že dělám podle mého dobré a neotřelé věci, ale moc lidí je vlastně nezná. Je fajn, že moje práce lidi u nás baví, ale myslím, že znají především moje komerčnější věci, jestli to jde takhle nazvat. A ty umělečtější často zapadnou. Třeba moje knížka Photoman! z roku 2014 je světově prvním audiovizuálním fotografickým komiksem. A i moje další věci nejsou ve světě zas tak běžné. Unikátní je série, kdy jsem na fotkách zachycoval fanoušky různých hudebních žánrů a to tak, že jsem na snímcích vystupoval já – namaskovaný a převlečený do autentických kostýmů. A to, jak jako žena, tak i jako muž. Zmíním také sérii zátiší prezentovanou formou lightboxů, v nichž byly vždycky propriety jednotlivých typů lidí, které můžete potkat ve městě. A ty jednotlivé věci byly vždy od konkrétního zástupce té komunity, například od skejťáka Martina Peka nebo writera a umělce Pasty Onera. Myslím, že zajímavé jsou i moje další autoportréty, které znázorňují různé typy alkoholiků nebo série makro fotek zátiší focených na krvi, co zase představovaly různé druhy sebevražd. To byla v té době taková má art terapie. Svojí práci se snažím posílat i do světových soutěží, což je pro úspěch za hranicemi stěžejní. Mojí hlavní ambicí je momentálně představit lidem u nás i v zahraničí mojí volnou uměleckou tvorbu a s tím spojený i větší prodej sběratelských limitovaných sérií… Třeba letos mám tři výstavy v Čechách a jednu nebo dvě v Rusku.  

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Metal (ze série autoportrétů ONE MAN MANY STYLES) Foto: Matěj Dereck Hard  

Kromě talentu ale asi musíte mít i skvělou přesvědčovací schopnost a taky vyvolávat v lidech důvěru. Ve vaší rubrice Livi´n, kterou děláte pro Red Bull, si vás totiž známé osobnosti pouští s foťákem přímo k sobě domů, abyste zdokumentoval, jak žijí…  

No, ono to má více stránek. Když můj projekt Livi´n začal, tak jsem chodil k lidem, které jsem znal dlouho, jako třeba zpěvačka Sharlota nebo rapper Smack. Jenže pak vyvolala rubrika takový úspěch, že začala mít větší periodicitu a já tak často chodil i k lidem, s nimiž jsem se předtím nesetkal. Ale co si budeme povídat, samozřejmě všichni oslovení nabídku na focení u nich doma nepřijali. Častým argumentem, že do toho nejdou, je prostě fakt, že jde o jejich soukromí, do kterého pochopitelně nechtějí nikoho pustit. Jelikož tuhle sérii dělám už třetím rokem, mám hodně dlouhý seznam lidí, které bych rád nafotil a přicházejí pořád nové a nové tipy. Rozhodně bych ale nešel fotit někoho, kdo je zajímavý jen tím, že má hezké bydlení. 

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Punk (ze série autoportrétů ONE MAN MANY STYLES) Foto: Matěj Dereck Hard

Bylo za ty tři roky něco, co vás u někoho v bytě vyloženě překvapilo nebo hodně zaujalo?  

Docela mě překvapilo, že se mnozí hostitelé vůbec nestyděli a ukazovali mi dokonce i různé sexuální pomůcky. U galeristky Olgy Trčkové mě bavila její rozsáhlá sbírka umění a u fotografky Alžběty Jungrové zase krásná sbírka fotografických a dalších knih. Ale musím říct, že i když během mojí práce vždycky probíhala uvolněná atmosféra a jsem společenský člověk, tak lézt k někomu domů a ještě tam fotit, není pokaždé provázeno těmi nejpříjemnějšími pocity. Ale to je naprosto logické… Jinak je celá série Livi´n i docela dobrý sociologický průzkum, když pak ty fotky člověk vidí vedle sebe třeba na výstavě…  

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Reggae (ze série autoportrétů ONE MAN MANY STYLES) Foto: Matěj Dereck Hard  

Výstava Livi´n – Mé pražské bydlení úspěšně proběhla před dvěma měsíci. V roce 2017 jste se svou sérií dokonce získal i prvenství na Czech Press Photo – Grant Prahy. Tušil jste, jak velký ohlas bude mít?  

Vůbec. Ono to totiž vlastně nebylo nic nového, vezměte si, kolik je rubrik v časopisech o tom, jak bydlí známé osobnosti. I když je tedy pravda, že to fotím odlišně. Snažím se o focení uměleckou cestou, tak jak dané bydlení vnímám já, detaily i zákoutí bytů si dosvicuji a hledám pro mě originální úhly záběrů. Navíc je tam pak dotyčný vidět, kromě ústředního portrétu celku, také v nějaké interakci. To jsou nejzásadnější rozdíly. Rubrika Livi´n patří na redbull.cz k těm nejčtenějším a určitě s ní budeme pokračovat dále. Myslím, že lidi nebo porotu Czech Press Photo zaujala taky proto, že jsme vlastně všichni šmíráci, které baví nahlížet druhým do soukromí.  

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Tonya Graves. Foto: Matěj Dereck Hard (Red Bull) 

Ze všech sérií hodně vyčnívá příběh z Petrohradu, kde žijí vaši známí v dost stísněných podmínkách… 

No, to byla strašně silná věc. Jeli jsme s mojí drahou přítelkyní do Petrohradu a tam se stavili i za jejími kamarády, kteří žijí v komunálním bytě spolu s dalšími rodinami. Všichni mají společnou koupelnu i záchod. No a ti známí si třeba udělali v tom svém jediném pokoji, který mají pro pouze pro sebe, v rohu i sprchu. Což je dost bizarní. Navíc když jsme tam přijeli, bylo zrovna v Petrohradu extrémní vedro a v tom bytě snad sedmdesát stupňů. Pamatuji si, jak ze mě strašně tekl pot. Ale zážitek to byl veliký a fotky dopadly skvěle. Důležité na konceptu Livi´n je, aby byli zajímaví ti adepti a nejinak tomu bylo v Rusku – kamarád je novinář a jeho partnerka grafička a malířka. Bylo by fajn, kdyby se něco podobného dalo fotit všude na světě. Dovedu si představit, že bych, kamkoliv po světe přijedu, našel někoho zajímavého a zvěčnil ho s jeho aktuálním bydlením. Vlastně si umím představit, že by tahle série mohla trvat až do konce života, i když jsem původně nechtěl dělat nic rozsáhlého a obecně se dlouhodobým projektům vyhýbám. Včetně mě už jsem do Livi´n nafotil asi okolo stovky lidí.  

Matěj Dereck Hard: Dneska už samotná fotka nikoho nezajímá
Saša a Soňa (Petrohrad) Foto: Matěj Dereck Hard (Red Bull)

A jaké pro vás bylo nechat pro změnu nakouknout veřejnost do vašeho chuchelského bydlení? 

Hrozné. Ale v Red Bullu mě poprosili, jestli bych neudělal vánoční speciál, v němž představím místo, kde žiji, já. No, a mně to vlastně nakonec přišlo fér k lidem, které navštěvuji u nich já. A navíc se to hodilo jako promo k výstavě, která startovala v lednu. Běžně trvá focení do rubriky Livi´n, tak dvě hodiny…Co tak vzpomínám, tak nejdéle jsem fotil šest hodin, ale to se dlouho čekalo na jednu rekvizitu. Jenže já sám sebe fotil hodin asi deset, a nakonec ještě spoustu věcí znova předělával, jelikož když člověk fotí sám sebe nebo svoje věci, nikdy není spokojený. Vlastně když bych měl říct, s kým to focení bylo nejhorší, tak stoprocentně to se mnou!  

Vydal jste i dětskou knihu ZUličníci. Jak vás to vlastně vůbec napadlo?  

Mám rád děti pro jejich bezstarostnost a nekritičnost. Takže jsou ideální cílová skupina a já jsem v podstatě také pořád dítě. Ale došel jsem k tomu tak, že jsem v roce 2012 vydal knihu, která se jmenovala Street Kids, kde bylo dvacet předních urban umělců a sportovců té doby u nás. Někdy jsem výtisky prodával formou „street hustle“ rovnou z kufru auta. No, a tak jsem se potkal s klukem, který pro reklamní natáčení vyrábí věci z plastu, jako třeba obří čokoládu nebo kávové zrno. To mě zaujalo a hned jsme se domluvili, že by mohl udělat figurky pro mojí dětskou pohádku, kterou jsem chtěl už tehdy realizovat. A to se za pár let vážně stalo. Figurky opravdu udělal zmíněny kluk, navíc se z nás stali skvělí kamarádi. Vytvořili jsme vlastní panáčky, které jsem nafotil tak, aby vypadali jako oživlé kreatůrky. Knihu vloni vydala Mladá Fronta. Ale momentálně vymýšlím jinou pohádku, také s postavičkami, která ale bude o něco modernější a víc nadpřirozená. Nová kniha nebude tak poetická a naivní, protože když jsem jezdil po besedách pro děti v rámci propagace ZUličníků a viděl, co dnešní prvňáčky a druháčky zajímá a co řeší, zjistil jsem, že musím trošku „zmodernit“ a nejspíš také přitvrdit. Musí to být asi víc hard… 

V té vaší pohádce říkají bytosti našemu světu Kazisvět. Jak ho vnímáte vy?  

Když se člověk rozhlédne, všichni mají v ruce telefon a nejsou spolu absolutně schopni komunikovat, to mi na světě vadí obecně. Já vyrůstal na Vinohradech, kde jsme měli vnitroblok, ve kterém jsem si s ostatními dětmi hrál, jako někde na vesnici. Vůbec netuším, jestli něco podobného dnešní děti zažívají… Ale nevidím to tak černě a pevně věřím, že ano. Děti mi také občas přijdou nějak předčasně vyspělí. Je mi z toho docela smutno a stejně tak z toho, jak se chováme i my jeden ke druhému nebo třeba ke zvířatům, k přírodě. Tak nějak myslíme každý jen sám na sebe, ale jsme přitom propojeni telefonem se všemi a pořád. Ve svojí volné tvorbě se snažím mít často nějaký apel a poukazovat na věci, které mi vadí a které často dělám i já sám. Vždyť já ten telefon taky držím v ruce pořád… 

Pokud byste chtěli vidět dílo Matěje Derecka Harda naživo, už za pár dní bude svůj nový projekt vystavovat v DSC Gallery. Více info najdete zde: 

www.facebook.com/events/2310726685876282

Jitka Čvančarová: Narozená pro spravedlnost

Pojďme si povídat o strachu, smutku a smrti, navrhla jsem herečce Jitce Čvančarové opatrně a trochu se bála, že mě s tím pošle do háje. Kývla souhlasně hlavou...
Zahradní architekt Petr Hodonický: Největší vliv na mě měla babička

Zahradní architekt Petr Hodonický: Největší vliv na mě měla babička

Úspěšný zahradní architekt Petr Hodonický rád smýšlí o zahradách jako o venkovním pokoji, který prodlouží váš  obytný prostor. Když tvoří, opírá se...

Zea: Nikdy jsem nevolila jednodušší cestu

Patří mezi ten typ žen, na které se kouká s obdivem a možná i s určitou dávkou...

5 mýtů o ketonové dietě

Ketonová dieta je v poslední době jednou z nejskloňovanějších a lékařskou vědou také neuznávanějších metod, jak nejen...

Salon Popper Prague: Síla tradice i odkaz první republiky

Salon Popper Prague je dámský krejčovský salon, jenž navazuje na prvorepublikový podnik, který provozovali předci nynější majitelky...