Domů INTERVIEWS Lenka Bradáčová: Milovnice básní

Lenka Bradáčová: Milovnice básní

Co prozradí v rozhovoru vrchní státní zástupkyně, která z titulu své funkce může říkat jen velmi málo, spíš nic? Lenka Bradáčová se rozpovídala! Třeba o tom, kdo způsobil, že šla studovat práva, jestli měla někdy dlouhé vlasy, jaké knihy ráda čte, zda se dívá v televizi na detektivky nebo co pro ni znamená spravedlnost.

Od kdy jste měla jasno, že chcete studovat práva? 

Na prvním i na druhém stupni základní školy jsem měla úplně jiné představy! Chtěla jsem být učitelka. Šla jsem na gymnázium, abych mohla dál studovat český jazyk a dějepis. Zvrtlo se to až ve třetím ročníku. Byl rok 1989 a do školy přišli noví lidé, najednou se předměty jako občanská nauka začaly učit úplně jinak. Z memorování se výuka přesunula k debatám a diskuzím. Začala jsem přemýšlet o žurnalistice nebo právech. Pak jsem se rozhodla pro práva, stal se z toho jediný sen, pustila jsem všechno ostatní a už neměla jinou alternativu. Věděla jsem, že budu právník. 

V rámci své profese ovlivňujete osudy jiných lidí, musí být velmi náročné vypořádat se s tím, že se můžete i mýlit. Jak se vyrovnáváte s vlastními pochybnostmi? 

Jako státní zástupci rozhodujeme každodenně o tom, jestli někomu výrazně zasáhneme do života. Protože zahájit trestní stíhání, dát návrh na vazbu, to jsou zásadní věci, o kterých musíte přemýšlet pořád, třeba i po letech. Pokud máte pochybnost, musíte učinit vše, co je ve vašich silách, abyste ji rozptýlili. Nesmíte žít s pochybností, aniž byste neudělali všechno proto, abyste se jí zbavili. Někdy se to nepodaří. Konečné rozhodnutí je pak na soudu a v trestním právu platí jedna velmi silná zásada, v případě pochybnosti o vině se postupuje ve prospěch obviněného.

Je nějaké období v novodobých dějinách bývalého Československa, které vnímáte optikou spravedlnosti obzvlášť problematicky, až bolestně? 

Můžeme porovnávat zločiny, ať už z druhé světové války, nebo padesátých let, ale to hlavní je, abychom jednou s odstupem doby dokázali věci pojmenovat a napravit. Alespoň v tom smyslu, že se nebudou omlouvat. Když už se oběti nedočkají justiční spravedlnosti, měly by zažít alespoň společenské odsouzení nespravedlnosti, která na nich byla spáchána. Je to pro ně velmi podstatné. Když se stane jakákoli nespravedlnost, měli bychom se s ní umět vypořádat, celá společnost. Nemůže se zapomenout, nespravedlnost se nesmí přehlížet, ale pojmenovat a důrazně odsoudit. Jinak se s problémem nevyrovnáme. Myslím, že tohle v naší zemi trochu chybí. Jsme zvyklí na kompromisy, k těmto věcem přistupujeme stylem, žádné zlo není tak zlé. Hodnotíme tak ale i dobro, obojí relativizujeme. To vnímám jako problém. Právník by se neměl vzdát svých zásad ani v dobách těžkých, ani v těch dobrých, kdy nemusí bojovat za nic velkého. Když nespravedlnost zůstane nepojmenovaná a nevyřešená, devastuje to celou společnost i každého člověka. Když žijete dlouhodobě s pocitem nespravedlnosti, těžko můžete dosáhnout společenského a lidského uspokojení. 

Jenže z úst lidí docela často slýchám, to už bylo dávno, tím se nemá cenu zabývat. Nechtějí otevírat staré rány, prý už to nikomu nic nepřinese.

Když je něco dobré, má se říct, že je to dobré a špatné je špatné. Nemáme říkat, že je to šedé, když je to černé! A netýká se to jen politických zločinů, ale každého zločinu. Pro oběti je důležité slyšet, ano to je odsouzeníhodné.  Naši společnost tento přístup, to že tu nespravedlnost relativizujeme, opravdu hodně devastuje.

Celý rozhovor s Lenkou Bradáčovou si můžete přečíst v aktuálním čísle WHAT, které je právě na stáncích. 

Za krásné prostory pro focení děkujeme Invalidovně. 

Klavírista Tomáš Kačo: Rád narušuji pravidla

Když v pěti letech poprvé usedl za klavír, nikoho by nenapadlo, že ty malé prsty vyťukávající první tóny jednou roztleskají Carnegie Hall. Za pohádkovým...
Kristína Nemčková

Kristína Nemčková: Jen v kuchyni se cítím sama sebou

Mluví se o ní jako o „gastro zázraku“. Sedmnáctiletá Kristína Nemčková ale veřejnost neokouzlila jen svým dechberoucím talentem a umem.

Nepropásněte koncert krále filmové hudby Hanse Zimmera

Gladiátor, Počátek, Interstellar. To je jen část snímků, ke kterým složil melodie Hans Zimmer. Jeden z největších...

Adam Jílek: Dnes jde jen těžko určit, co je umění

Na jeho propracovaných obrazech můžete vidět zvířata s lidskými vlastnostmi i ne úplně běžnou mimikou. Nevšední témata...

Plogging je novým ekologickým trendem

Běžíte, sehnete se, běžíte, sehnete se, a takhle pořád dokola, a u těch dřepů sbíráte odpadky. To...