Pondělí, 12 dubna, 2021

Jiří Langmajer a Martina Babišová: Punk v islandské pustině

On o ní mluví jako o „skryté černé mambě“, ona ho i v civilu oslovuje „tati“. Jiří Langmajer a Martina Babišová, kteří hrají otce a dceru v chystaném snímku režiséra Rudolfa Havlíka Minuta věčnosti, si takřka nikdy neskáčou do řeči, ve svých odpovědích jsou příjemně autentičtí, a navíc se skvěle doplňují. Možná je to tím, že za sebou mají měsíc punku v islandské pustině, kde se celovečerní film natáčel.


Martino, s Jiřím Langmajerem jste se nikdy předtím neviděli a čekal vás skoro měsíc intenzivní práce daleko od domova. Nebála jste se, jak vám to společně půjde?

Martina Měla jsem respekt, to určitě ano. Ale já se snažím ke všem lidem přistupovat pokud možno bez předsudků. Když to trochu přeženu, je mi celkem jedno, jestli právě jednám s prezidentem, nebo s uklízečkou. A co se míry slávy týče, je určitě hezké vzhlížet ke zkušenějším kolegům, ale zase se to nesmí přehánět, když spolu máte pracovat bok po boku na tak intenzivním projektu.

Já jsem spíše narážela na to, že pan Langmajer dříve celkem pravidelně rozplakával novinářky a nebýval v oblibě ani mezi některými hereckými kolegy.

Jiří No dobře, ale to už je tak patnáct let zpátky! A do dneška se kolem toho tancuje. Ale pro mě to tehdy mělo jednoznačný přínos, alespoň mě díky tomu novináři tolik neotravovali. Protože není nic horšího než všechny ty přiblblý redaktorky, který píšou do přiblblejch časopisů. To je absolutní ztráta času! A když už jsem dřív na něco takovýho kývnul, tak jsem samozřejmě vyžadoval, aby mě trochu znaly! Takže jsem se jich ptal: „A viděla jste tuhle hru a tamtu?“ A tím jsem alespoň některé z nich motivoval k tomu, aby do toho divadla vůbec zašly a nedělaly závěry z toho, co o mně slyší od ostatních ženskejch. Některý ty holky byly z mýho přístupu zoufalý. I já jsem byl zoufalej a výsledkem byl zoufalej rozhovor, kterej pak při autorizaci mnohdy končil slzama.

Martina Já k tomu musím dodat, že mě Jirka taky rozbrečel, ale v hezkém smyslu slova! K slzám mě dohnalo to, jak dobře se mi s ním hrálo. On je totiž neuvěřitelně štědrý herecký partner, který je s vámi plně přítomen a ponořen v každé scéně, i když zrovna nemusí.

Film se hodně pohybuje na hraně mezi realitou a fikcí. Stává se vám někdy, že máte problém odlišit tyto dva světy a zůstáváte příliš ponořeni do svých rolí?

Martina Když se věci, které hrajete, snažíte doopravdy procítit, mohou vám velmi snadno splývat s realitou. O to důležitější je umět z virtuálních světů vystupovat a mít vybudovaný pokud možno klidný osobní život, který bude takovým přístavem a bude vás kotvit při zemi.

Jiří To je ale bohužel taková pohádka, co tady říkáš. Právě z takových důvodů jsem nakonec skončil u psychiatra, protože jsem v jednu dobu hrál pět postav a všechny na jevišti každý večer umíraly. A já jsem prostě neuměl oddělit to, kdy jsem na jevišti a kdy už takzvaně žiju ten svůj běžnej život. Všechny ty emoce se mnou zmítaly celodenně. A to bylo k nepřežití nejen pro mě, ale hlavně pro lidi kolem. Už když jsem byl mladej, tak mě starší kolegové varovali před tím, že takhle nemůžu hrát, že mě to jednou zabije nebo přinejlepším vnitřně vyhořím, což se naštěstí nestalo.

Existují nějaké profesionální techniky, které vám pomohou se od dané role odstřihnout?

Jiří Do velké míry je to podle mě především záležitost věku, profesionality a talentu. Jsou lidi, kteří mají takový schopnosti, že se nepotřebují sebetrýznit k tomu, aby na jevišti podali ten nejlepší výkon. K těm jsem bohužel nepatřil, a tak jsem šel cestou sebemrskačství. Jen si vezměte třeba role jako Caligula, Oidipus, Mozart, Hamlet nebo Richard III. To je plejáda absolutních rozervanců! Naproti tomu českým filmem jsem se v podstatě proprcal. A nepomohlo ani to, že jsem necvičil a vypadal jsem jako moučnej červ. I tak mě před kamerou neustále jen svlíkali a svlíkali. A i nadále asi svlíkat budou a já se s tím musím smířit. Když si Adéle stěžuju, proč tohle pořád hraju, tak mi na to klidně odvětí: „Protože to prostě umíš.“ Ono je taky dost těžký se vedle Ivana (Trojana, pozn. red.) a Karla (Rodena, pozn. red.) dostat k nějaký vážnější roli. Ale já jsem s tím svým poprcáváním v podstatě spokojenej, protože jsem zase měl to, co ty kluci před kamerou moc neměli.

 Celý rozhovor si můžete přečíst v aktuálním čísle WHAT, které je právě na stáncích.

spot_img

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...

Fotograf Matěj Dereck Hard: Známé osobnosti se často nestydí a ukazují...

Matěj Dereck Hard je určitě jednou z nejzajímavějších postav na tuzemské fotografické scéně. Publikuje knihy, ve svých sériích znázorňuje různé typy sebevražd nebo alkoholiků...

Umělá inteligence od Google pomáhá s ochranou zvířat

Rozpoznat prakticky okamžitě stovky druhů živočichů ukrytých hluboko v pralesích, sdílet statisíce fotografií a pomáhat tím se vzděláváním veřejnosti ...

Od Arethy Franklin po Nicki Minaj: Zpěvačky, které svými skladbami dodávají ženám sebevědomí a sílu

Dnes je Mezinárodní den žen a my si tak připomínáme ženskost ve všech jejích podobách. Oslavujeme ženy silné a...

Extra objemné mikádo i elegantní ofina. Podívejte se, jak upravit vlasy na podzim

Podzim se pomalu blíží a vy přemýšlíte, jak upravit váš sluncem vyšisovaný a solí ovoněný letní účes? Prozradíme vám,...
Zavří­t reklamu