Domů INTERVIEWS Iva Pazderková: Jsem malinko ekoteroristka

Iva Pazderková: Jsem malinko ekoteroristka

Iva Pazderková je herečka, nikoli komička, to označení nesnáší, přestože dokáže lidi pořádně rozesmát. Jaká je ve skutečnosti? Netají se tím, že prošla těžkým obdobím naplněným psychickými problémy. To už je ale minulostí. V rozhovoru prozrazuje, jak se jí podařilo je zvládnout. Taky to, co si myslí o herectví a hercích, že jí na jaře vyjde knížka a co si naděluje ke čtyřicátým narozeninám, které oslaví příští rok v březnu.

 

Herec někdy musí hrát velmi těžké osudy a zvládat velmi vypjaté emoce. Nepotřebujete pak sami pomoc psychoterapeuta?

Je to dennodenní práce s velkými emocemi. Zkoušíte těžkou roli třeba tři měsíce každý den, ale tělo si chce občas zažít určitou emoci dané role v konkrétní situaci mimo zkoušku. Tak se někdy stane, že si roli přenesete do života. Ale zároveň při zkoušení pracujete s tím, co už jste v životě sami zažili. Je otázka, co bylo dřív, slepice, nebo vejce.

Tělu to totiž asi není jedno, trochu ho vlastně balamutíte, vyplavuje se adrenalin, zrychluje se tep, tlak, krev se přelévá do velkých svalů, a přitom se reálně nic neděje, jen hrajete. To musí být docela fuška.

Je to přece povolání, řemeslo! Máme na to své nástroje. Co by měli říkat takoví lékaři nebo záchranáři, kteří jsou často svědky příšerných událostí, ve kterých jde reálně o život. U herců jde jen o ně samé. Pokud si svým hraním ublížíte, jste možná přesvědčivý herec, ale špatný řemeslník, nebo jste propadli dojmu, že na světě už nic jiného než herectví není. Je pravda, že v představení Třetí prst levé ruky, které začínáme hrát od prosince ve Studiu Dva s Martinou Randovou, je scéna, jejíž emoce ve mně zůstává i chvíli po představení, a není mi to příjemné. Ale od toho jsem herečka, abych si s tím poradila.

Můžete vůbec v takovém případě zatáhnout oponu, zavřít dveře u divadla a říct jednoduše čau, jdu domů.

Podle mě můžete. Musíte se naučit své emoce zpracovat, u některých rolí to jde hůř, u jiných snáz. Ale přece nepřijdu domů, nebudu stát před pračkou, plakat a deklamovat, bože já prožila cizí těžký osud. Já jsem tak rozervaná! Protože ono se samo nevypere a kočky se samy nenakrmí. A pak zjistíte, že máte hlad, a už je to dobré. Herci to mají sice všechno trochu bolavější, ale většina z nás je natolik egocentrická, že se politujeme a pak sami sebe zachráníme, abychom mohli tvořit další velké role. Já bych se o herce nebála. Holota jsme…

Tedy, pěkně o sobě mluvíte.

No vidíte, a přitom jsem nesmírně vděčná, že můžu svou práci dělat. Bývala jsem herečka, která musí hrát divadlo, protože to je celý její život, ale zároveň jsem věděla, že se může stát cokoli a já se tím nebudu moci živit.

Takže jste počítala i s horší variantou.

Samozřejmě, vždyť z hereckých škol vyjde každý rok na pět set lidí, kam je dáte, co budou hrát? Spousta z nich bude držet halapartnu vzadu na jevišti jako „křoví“. Děkuju Bohu každý den za svoje příležitosti a štěstí.

Celý rozhovor s Ivou Pazderkovou si můžete přečíst v aktuálním čísle WHAT, které je právě na stáncích.

Za krásnou lokaci děkujeme Oaks Prague.

- Reklama -

The Art Evening představí novinky z různých oblastí umění. A to ve velkém stylu

V luxusních prostorech KARE Design se sejdou zástupci prestižních značek ze světa fashion, design, art a beauty,...

Brno Art Open nabízí projekty o recyklaci i zkáze civilizace

Mezinárodní přehlídka Brno Art Open, známá také jako Sochy v ulicích, je v plném proudu. Sedmý ročník...

Česká značka ROJI v sobě mísí ženskost, sílu i eleganci

Česká módní značka ROJI v úchvatných prostorách Kaiserštějnského paláce představila kolekci pro podzim a zimu 2019/ 2020....