Čtvrtek, 6 října, 2022

Sopranistka Kateřina Kněžíková: V zahraničí bývám doceněná víc než doma

Letos v Londýně získala prestižní cenu BBC Music Magazine Awards, která se udílí za klasickou hudbu. Operní pěvkyně a stálá členka souboru Národního divadla Kateřina Kněžíková je také maminkou dvou malých dcer a manželkou pěvce Adama Plachetky.

Je nějaký rozdíl v tom být úspěšná tady a v zahraničí?

Vždy zpívám, jak nejlépe dokážu, a odvádím stejnou práci jak doma, tak v cizině. Je to spíš o tom, jak se na vás dívá okolí, a třeba se může někomu zdát, že pokud se prosadíte v zahraničí, musíte být najednou lepší. Pro mě je možnost pracovat s jinými lidmi zpestřením a radostí. Mnohdy se ale stane, že v zahraničí bývám doceněna více (a teď nemyslím finanční stránku) než doma. Proč tomu tak je, nevím.

Možná máme stále, třicet let po revoluci, komplex malé země a potřebujeme si potvrdit úspěch i tak, že ho posvětí někdo odjinud?

Třeba to není jen u nás. Možná čím menší národ, tím je na tom v tomhle ohledu hůř. Ale nevím, nedokážu to rozklíčovat. To, jak vás lidé vnímají, závisí na mnoha parametrech a okolnostech. Ve světě třeba zpívá mnoho pěvců, kteří nedělají svoji profesi úplně dobře, ale mají dobré PR.

Myslela jsem, že v operním světě není PR zase až tak důležité, že se zkrátka jednoduše pozná, kdo co umí. Vy teď tvrdíte něco jiného.

Nechci nikomu křivdit, ale podívejte se na sociální média a jak se jejich prostřednictvím vydělávají peníze, aniž by dotyčný něco dobře uměl. Někdy se stačí vyfotit s jídlem nebo s tím, co momentálně „frčí“, a úspěch se dostaví. Abyste mohli umění dělat poctivě, musíte se mu věnovat opravdu dlouho, vlastně od dětského věku. Musíte a chcete se zdokonalovat, být lepší a lepší. Systematicky na sobě pracovat. Dobré PR může pomoct zviditelnit tuto profesi a přivést posluchače do divadel a koncertních síní. A myslím, že je to potřeba. V dnešní době se už bez toho žádná profese neobejde. Když ale stavíte svou kariéru jen na PR, myslím, že to není správná cesta.

Jak se vlastně česká operní pěvkyně dostane na zahraniční scény?

Jsou dvě cesty. Jako mladá vyhrajete soutěže a všimne si vás nějaký intendant. V takovém případě ale hrozí, že na vás navalí kvanta práce, kterou nejste schopná zvládnout. Je velký rozdíl naučit se deset árií, nebo celou roli. Druhá cesta je, že vás osloví agent, se kterým si vybudujete dlouhodobou spolupráci. Takový agent, který vás nechce vyždímat, ale je trpělivý a netlačí na každou nabídku, která přijde. Učí vás, jak říkat ne, a vy si tak máte možnost vybudovat dlouhou kariéru.

Vy jste šla jakou cestou?

Napůl. Po studiích jsem byla úspěšná na pár soutěžích, ale pak jsem měla to štěstí a zakotvila jsem u agentury, se kterou jsem dodnes. A potvrzuje se to, o čem jsem mluvila výše. Systematická práce je bezesporu obrovskou devizou. Byť mě těhotenství lehce zabrzdilo, nabrala jsem po druhém porodu nový vítr a také díky dětem se mi zpívá lépe.

Změnil se vám hlas?

Ano, ale to je zcela přirozená věc. Tělo zraje, stárne, svou roli hrají také hormonální změny. Proto svůj hlas poslouchám a nesnažím se ho uměle udržovat v repertoáru, který jsem dělala dřív.

Byly dcery plánované?

V určitém věku jsem měla silnou potřebu stát se matkou. Měla jsem dojem, že mi v životě něco chybí a že to rozhodně není divadelní role. A kdyby i bývala v ten moment přišla nějaká vysněná, bylo by mi to jedno a odmítla bych ji. V plánu byly děti dvě, a to se nám naštěstí povedlo, byť to nebylo snadné.

Nezažívala jste chvíle, kdy jste pak v mateřství trochu pracovně žárlila na manžela?

To ne. Nebylo to žárlení na manžela. Mám to trochu v jiné podobě. Uvědomuju si, že některé věci už nevrátím a operní svět je strašně rychlý. Ale ničeho nelituju, mám dvě děti, jsem zdravá, dělám, co chci a co mě naplňuje.

Na střeše Národního divadla, foto: Lucie Robinson

Kdo je Kateřina Kněžíková

V roce 2019 ji ocenila porota Thálie za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář Bohuslava Martinů. Je stálou členkou souboru Opery Národního divadla, kde se představila na konci května jako Mařenka v premiéře nového nastudování Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Pravidelně koncertuje v zahraničí. Loni úspěšně ztvárnila hlavní roli Káti Kabanové ve stejnojmenné opeře Leoše Janáčka na britském festivalu Glyndebourne Opera Festival a za její výkon ji pochválily listy The Guardian nebo The Telegraph. V červnu pokřtila v Litomyšli své třetí CD, na kterém spolupracovala s harfistkou Kateřinou Englichovou. I proto název K2, ale nejen proto. Jako kmotra si přizvaly horolezce Radka Jaroše, protože stejně jako on jdou i umělkyně neprošlapanými cestami. 

Vychází 29. září

S výukou finanční gramotnosti je třeba začít od útlého věku, tvrdí...

Ačkoli si české děti podle průzkumů finanční gramotnosti nestojí špatně, není rozhodně výjimkou, že žáci základních škol netuší, jakou hodnotu mají předměty, které vlastní,...
Michaela Seewald zakladetlka Vogue

Michaela Seewald: Staré pryč, nové sem!

Když o Michaele Seewald, zakladatelce multimediální společnosti V24 Media a vydavatelce Vogue CS, pátráte na internetu, mnoho osobních informací nenajdete. Podobně opatrná je i...

Herec Ryan Reynolds získal cenu, která ho rozbrečela

Ryan Reynolds obdržel prestižní ocenění za přínos pro rodnou Kanadu. Cenu provází hudební video, které oblíbeného hollywoodského idola dojalo...

Výstava s díly Alberta Giacomettiho představuje neznámé malby i ikonického Kráčejícího muže

Sochař a malíř Alberto Giacometti, který svou tvorbou inspiroval mnoho dalších umělců a jehož díla se draží za miliony...

S plyšovým Bayraktarem na pomoc Ukrajině! Zdravotník Vít Samek spustil originální dražbu

Vít Samek je svérázný hrdina, který neúnavně a opakovaně vyráží na Ukrajinu. Tam vozí humanitární pomoc nebo léky, k nám pak uprchlíky. Dal také dohromady tým zdravotníků, kteří jezdí pomáhat do oblasti zasažené válkou.
Zavří­t reklamu